Aron v létě při koupání v rybníku začal zachraňovat, respektive vytahovat z vody. Sám bez jakéhokoliv podnětu. Nejdříve to bylo za ruku a pak už jsem mu dávala vodítko, nebo puller a nikdy mě nenechal jít dál než cca 3m od břehu. Reakce vždy stejná "A VEN!!!!"

Byl to podnět proč s ním nevyzkoušet záchranářský výcvik a tak jsem se spojila s družstvem psovodů, které se specializuje na sutinné vyhledávání.  Ejhle, tak šťastného, radostného a aktivního psa jsem dlouho neviděla. 

Aron má tak trošku problém se sportovní kynologií, jeho to prostě nebaví. Není to radostné. Jde občas jak ovce na porážku. Ale na hromadě cihel, kde má hledat figuranta, je naprosto jiný pes. Jediné, co zrovna není úplně příjemné pro některé figuranty je štěkání velkého psa do obličeje. Ale on pak  olízne a je všechno v pořádku. 

Tímto směrem bych chtěla pokračovat. Uvědomuji si, že je to velký statný pes, na druhou stranu chci s ním podnikat věci, které nás oba baví a tohle je jedna z nich.